Terapie pulsním magnetickým polem

Léčba pulsním magnetickým polem – technický přehled

Magnetické impulsy přispívají k harmonizaci organizmu, zvyšují vitalitu a bioenergii. Blahodárně působí na poškozené buňky. Magnetické pulsy pronikají 12 až 15 cm do organiké a neorganické hmoty.

V živočišné tkáni vystavené rapidním změnám magnetických polí se projevují četné fenomény. Který z nich je nejvýraznější, závisí na síle, rychlosti a délce změn magnetického pole. Například v intersticiálních tělních tekutinách budou produkovat vířivé elektrické proudy. Jak si dále probereme, lze očekávat, že hustota náboje vln naruší a zničí funkce mikroorganizmů. Když se elektrické vířivé proudy projeví v rozsahu 100 – 200 uA na čtvereční centimetr, začnou biologicky deaktivovat všechny druhy virů a mikrobů, jak uvádí US patent 5,188,738.

Další zajímavý a prospěšný fenomén, který mohou vyvolat opakovaná vystavení impulsnímu magnetickému poli je dediferenciace1 fibroblastových buněk a některých typů prekursorů buněk endoteliálních typů na embryonálně vyhlížející buňky. Dediferenciace fibroblastových buněk je velmi důležitá pro regeneraci a opravy tkáně.

Než se vrátíme k regeneraci a opravám tkáně, pojďme se podívat na likvidaci infekcí v tkáni s použitím vln s vysokou nábojovou hustotou. Jak víme, k efektivním opravám tkáně nemůže dojít, dokud není pod kontrolou infekce. Vždy, když nějaké zvíře utrpí traumatické poranění těla, jedná se jak o makroskopické, tak i mikroskopické poškození tkáně. Viry a bakterie, které se běžně vyskytují v krvi, získají v poškozené tkáni nová místa k rozvoji a oblast je brzy zasažená infekcí.

Léčba vlnami s vysokou hustotou náboje

Vlny s vysokou hustotou náboje vyvolávají proměnné zhutňování či zředění běžné rovnováhy hustoty iontů v iontovém prostředí. Krevní plazma a intersticiální tělesné tekutiny jsou solné roztoky podobné mořské vodě. Krevní plazma a tkáňové moky jsou plné všech druhů kladných a záporných iontů (H+, Na+, K+, Cl -, Mg++, Ca++, HCO2 -, OH-, atd.). Působením rychle se měnícího elektrického pole na hraniční vrstvu solného roztoku, tzn. vrstvu odumřelé pleti nebo rozhraní kost/svalovina, atd., mohou být v solných roztocích pomocí zmíněných vln vytvářeny změny zředěním či zhutňováním. V našich případech či stavech vytvářejí požadované rychlé změny elektrického pole v rozhraních tělesné tkáně rapidní změny magnetického pole vycházejícího z cívky pulseru.

Vlny s vysokou hustotou náboje mohou vyvolat poměrně silná elektrická pole sdružená s rozhraním mezi pohybujícím se čelem vlny a nenarušeným iontovým prostředím, jímž se vlnění šíří. Sílu těchto elektrických polí určuje rychlost reverze polarity a úhrnná magnituda magnetického pole. Je-li elektrické pole dostatečně silné, může působit na molekuly proteinů v krvi, v intersticiálních prostorách i na povrchu virů a bakterií a přeskupit jejich uspořádání tak, aby nevykonávaly své normální funkce. Povšechně vzato jsou proteiny v živých systémech řetězce aminokyselin složené do specifických konfigurací, v nichž je udržují sítě vodíkových vazbami a Van der Waalsovy síly omezeného rozsahu. Tyto chemické vodíkové vazby jsou velmi slabé. Samotné proteiny na sobě mají rozličné sítě pozitivních a negativně nabitých oblastí. Elektrické pole pohybující se vlny s vysokou objemovou hustotou nábojů silově působí právě na tyto síťové oblasti molekul proteinů.

Jestliže je tento nátlak dostatečně vysoký, mohou být vodíkové vazby rozbity a protein se následně sám znovu uspořádá. Obecně vzato je pro správnou funkci určitého proteinu rozhodující velikost, tvar a specifické rozložení náboje. Jakmile vlna přejde po povrchu viru, může elektrické pole vyvolané na jeho povrchu přeskupit proteiny zodpovědné za jeho připojení k cílové buňce. Nefunkčnost těchto proteinů prostě znamená, že virus ztratí schopnost infikovat další buňky. Stejně tak mohou vlny přecházející po jejich povrchu zbavit původních vlastností choulostivé povrchové proteiny bakterií, které jsou nezřídka podstatné pro jejich další správné životní funkce. Ale asi ještě mnohem důležitější je, že elektrická pole generovaná vlnami s vysokou hustotou nábojů mohou přeskupit či zbavit původních vlastností většinu bakteriemi uvolňovaných toxických proteinů, které jsou pro normální zdravou buněčnou aktivitu velmi destruktivní. Tvrdit, že magnetický pulser omezí každou specifickou mikrobiální nebo virovou infekci je ovšem problematické. Jediný způsob jak to zjistit spočívá ve zkouškách a pozorování.

Čerpání lymfatické tekutiny

Cívkou magnetického pulseru procházejí mnohokrát za sekundu výboje proudu o vysokém napětí (70 kHz). Přidružené elektrické pole generované v tkáni každým výbojem oscilujícího proudu aktivuje mnoho vláken výběžků motorických nervů, což podrobí přidružené svaly ráznému nedobrovolnému stažení. Stahy mačkají lymfatické cévky probíhající skrz a okolo svaloviny. Jelikož lymfatické cévy obsahují jednosměrné ventily, je lymfatická tekutina při každém napnutí nebo stažení svaloviny pumpována jen jedním směrem a je takto odstraněna z poškozené oblasti společně s odpadními produkty. Místo ní zde vstupuje čerstvá krevní plazma přinášející potřebné živiny. Tento proces výměny lymfy může odstranit otok v poškozené oblasti a urychlit léčebný proces.

Kontrolované opravy tkáně po infekci

Když libovolný savec utrpí vážný úraz, fyzické zranění s poškozením tkáně, nahromadí se v místě poškození fibroblastové buňky, které se normálně nacházejí v tukové tkáni a cirkulují v krvi, a zformují jakousi záchrannou záplatu. Pokud poškození není příliš těžké, je téměř plně opraveno a zbude jen nevelká jizva. Tkanivo jizvy tvoří převážně naplavené fibroblastové buňky, které tvoří houževnatou matrici kolagenových vláken, držící všechnu okolní tkáň pohromadě. Když jsou tyto fibroblastové nebo endoteliální buňky, v době, kdy jsou součástí matrice a podporují tkáň jizvy či se poškozená tkáň brzy má stát jizvou, dediferencovány vystavením působení vhodně pulsujícího magnetického pole, jak lze pozorovat, část buněk se nenavrátí do stavu fibroblastových a endoteliálních buněk. Místo toho se mění na typy buněk, které by měly být nacházeny v místě s poškozenou tkání či na okraji tkáně jizvy, namísto této poškozené tkáně či tkáně jizvy. Opakované vystavení poškozené tkáně nebo tkáně jizvy pulsujícím magnetickým polím přibližně 5 – 15 minut, od dvakrát denně s odstupem několika hodin k přibližně jednou každý druhý den po dobu několika týdnů, podle všeho, soudě ze zkušenosti z praktického použití, může být velká část poškozené tkáně nebo tkáně jizvy opravena/odstraněna a nahrazena normální zdravou původní tkání.
16-08-mpg30-pulser-magneticky
Výchozí fibroblastové a endoteliální buňky jsou podle všeho přinuceny k přechodu na embryonální v důsledku drastické změny iontové koncentrace v cytoplazmě buňky, tedy i buněčných jádrech. Tyto iontové koncentrace reagují s buněčnou DNK a DNK pojící proteiny patrně způsobí otevření některých genových sad a uzavření jiných. Jak se zdá, nápor silných pulsů elektrického pole generovaného impulsním magnetickým polem způsobí, že se některá iontová buněčná vrátka buď otevřou, anebo nastaví do přirozeného mechanického rezonančního kmitočtového módu, což zmíněná vrátka efektivně otevře, a následně mohou být „nuceně krmeny“ ionty téhož oscilujícího elektrického pole. Experimenty provedené v Center for Complex Infectious Diseases ukázaly relativně široký rozsah kombinací rozsahu doby vzestupů impulsů elektrického pole, jeho intenzity, šířky pulsů v čase, frekvence, a úhrnného času vystavení takovým pulsům, které by mohly poskytnout požadované výsledky – fibroblastové buňky vyhlížely jako embryonické a jak se zdá embryonální bylo i jejich chování.

Magnetický pulser lze doporučit pro experimentální léčbu kloubů a poškození chrupavek, šlach, vazů, srůstů a poškození svaloviny po operacích a úrazech, a také experimentálnímu léčení rozličných infekcí. (Lze jen doporučit, aby s touto technologií experimentovali veterináři, především na velkých zvířatech, jako jsou psi a koně, kdy je kvůli shora zmíněným problémům nezřídka velice obtížné pracovat jinými metodami.)

–––––––––-
1 dediferenciace – proces spojený se ztrátou funkční specializace; přeměna buňky již rozrůzněné (diferencované) v buňku méně diferencovanou, schopnou dělení; opak diferenciace.

Z jiných zdrojů (youtube.com): video z prvních testů magnetického pulseru

Zdroj: WM magazín

Doporučujeme k přečtení: Pulsní magnetická pole

You may also like...

Napsat komentář